Review: TRAMVAJ DO STANICE TOUHA ve Stavovském divadle

John Neumeier působí již přes 50 let ve funkci šéfa hamburského baletu. Za tu dobu přivedl na jeviště mnoho literárních děl s velkým ohlasem baletní veřejnosti. Národní divadlo pokračuje v sérii baletních inscenací inspirovaných literárními díly, posledně jsme takto mohli vidět například Kafkův Proces nebo Leonce a Lenu. Tramvaj byla zvolena jako další pokračování tohoto trendu a v prosinci si balet odtančil svou premiéru v Praze, a to po téměř čtyřiceti letech od své premiéry v Hamburku. Jak se představení povedlo?

Tramvaj přichází do Stavovského divadla v zajímavých podmínkách. Jen o pár bloků dál, v Činoherním klubu, mají diváci již několik let možnost zhlédnout úspěšnou inscenaci této činoherní klasiky. Filmový fajnšmekr zase mohl zhlédnout původní filmové zpracování tohoto díla Tennesseeho Williamse s Vivien Leigh a Marlonem Brandonem v hlavních rolích. Přesto bude divák u baletu překvapený. První dějství se totiž odehrává mimo původní děj dramatu, respektive odehraje klíčovou scénu pro celý příběh z pohledu hlavní postavy, Blanche.

V činohře a filmu jsme svědci toho, jak životem pokřivená Blanche, starší ze dvou sester, přichází z velkopanského sídla do malého ošuntělého bytu své mladší sestry v divokém městě New Orleans. Neumeier se rozhodl postavit post-traumatický syndrom hlavní postavy do středu děje svého baletu, a tak divákovi odkrývá naprosto otevřeně jeho příčinu. Balet totiž začíná svatbou Blanche a končí vrcholným okamžikem, o kterém víme v původním díle pouze zprostředkovaně.

Toto první dějství je úchvatné. Alina Nanu tančící jako Blanch je nejen talentovanou tanečnicí ale očividně i herečkou. V její tváří můžeme číst emoce hlavní postavy stejně tak dobře jako z jejího pohybu. Jejího manžela zde tančí a taktéž úctyhodně odehraje Federico Ievoli. Scéna je v principu jednoduchá, poskytuje dostatek prostoru k pohybu a celý sbor dotváří dojem významné události, kterou svatba bezesporu je. Jelikož je ale svatba pouhou vzpomínkou Blanche, neustále na ni doléhá realita současnosti, kterou symbolizují tři muži: voják, obchodník a zásobovač. Opět, Alina tento střet dvou realit zdramatizuje perfektně, a tak je divákovi děj jasný. Pouze pokřikování vojáka na Blanche v angličtině se silným akcentem do děje nezapadalo. Mohlo být nejspíš nahrazeno jinou neverbální formou, která by dojem nekazila.

Po přestávce je divák svědkem druhého dějství, které se odehrává ve shodné časové dimenzi jako film. Pár odlišností od původního děje ale divák najde. Stanley, kterého ztvárnil Paul Irmatov nepracuje v továrně, ale spolu se svým kamarádem Mitchem se věnují profesionálně boxu. Možná to je příčinou, proč se Irmatovovi nepodařilo přivést postavu Stanleyho Kowalskeho naplno k životu. V původním díle se jedná o charismatického a cílevědomého muže. Irmatov Stanleyho obdivuhodně odtančil, ale jeho postavě chyběla hloubka. Spojeno s tím, že Neumeier v baletu explicitně prezentuje scénu znásilnění si divák nemůže ke Stanleymu vytvořit jiný než negativní vztah a druhé dějství se tak sleduje o dost hůře. I Patrik Holeček v roli Mitche tančí skvěle, ve scénách kdy musí boxovat se Stanleym ale nemá prostor k dokreslení postavy. Naopak je škoda, že více prostoru nemá v baletu Stella, Blanchina sestra. Irina Burduja je totiž v této roli skvělá a více prostoru by si zasloužila. Probíhající revoluce v pozadí scény byla i pro diváka znalého předlohy matoucí a nadbytečná. Kvůli avantgardnímu hudebnímu podkresu je navíc druhé dějství už tak dost náročné pro běžného diváka.

Každý návštěvník by si měl raději dramatické dílo před představením alespoň zběžně nastudovat. Užitečný je k tomu dramaturgický úvod občasně pořádaný v Mozartově salonku před začátkem představení. Stejně tak ale poslouží i původní filmové zpracování. Každý by měl očekávat, že druhou půlku představení je místy nepříjemné sledovat, obsahuje totiž inscenované násilí na ženě. Pro rozvedení původního děje prvním dějstvím a výkon Alice Nanu, či Federica Ievoliho ale určitě stojí na Tramvaj zajít. Jen nečekejte, že zde nějakou tramvaj skutečně uvidíte. Ta je hlavním symbolem dříve recenzovaného představení Rej.

Snímky z představení zachycují jiné obsazení než uvádí text. Představení fotografoval Pavel Hejný a pochází z webu Národního divadla.

To post a comment, you must register and login.