Review: Nejslavnější upír DRACULA zavítal do Plzně

Na Nové scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni přichystali v letošní sezóně první mimopražskou inscenaci jednoho z nejslavnějších českých muzikálů Dracula. Tento muzikál z pera Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese se zde hraje v kompletně nové inscenaci včetně nové instrumentalizace Kryštofa Marka. Stojí plzeňský Dracula za návštěvu?

Na začátek se sluší uvést kontext. Autor článku nikdy neviděl původní originální produkci Draculy v režii Jozefa Bednárika, srovnávat může tedy pouze zvukový záznam na CD. Hlavního hrdinu muzikálu, upíra Draculu hraje v Plzni Jozef Hruškoci (Jaroslav Panuška mu dělá understudy). Na základě reakcí z premiéry a prvních repríz se zdá, že se Jozef do role problematického nesmrtelného transylvánského knížete po počáteční nejistotě dostal. Jeho výkon byl v říjnu již přesvědčivý. Hlasově mu Dracula sedí perfektně. Jeho tón ladí v hlubokých i vyšších polohách. Jedinou výtkou budiž to, že jeho jevištní prezence není tak silná a při skupinových scénách se na jevišti ztrácí. Nová scéna je zkrátka výrazně větší než Malá scéna, na které v roli Sweeneyho Todda zářil. Zde však lze očekávat další pokrok.

Výraznou jevištní prezenci má v trojroli Šaška, Sluhy a Profesora Martin Holec, kterému se podařilo ztvárnit jasný charakter pro všechny postavy a kvalitně je odzpívat. Mezi muži je třeba vypíchnout ještě Lukáše Ondruše v menší roli Kněze (navíc se objevuje i v company), který také zpívá čistě a je si jistý v kramflecích. Dušan Kraus ve vedlejší roli Nicka působí jistě a co není pro české muzikálové herce tak typické naprosto famózně tančí. V ženských úlohách diváky jistě zaujme trio Nymf, tentokrát to byly Soňa Hanzlíčková, Eva Staškovičová a Kateřina Herčíková. Obdobně jako Šašek i ony zde mají jasnou úlohu, jsou silné jak pěvecky, tak v choreografiích. Tyto vedlejší role drží inscenaci Draculy na úrovni.

Menší úspěch zaznamenaly dvě hlavní ženské postavy, Adriana a Sandra Lucie Pragerové a Lorraine v alternaci Charlotte Režné. Jejich výkony jsou kolísavé. Ani jedné role hlasově příliš nesedí a z jejich výstupů je cítit nejistota, jakmile dojde na vysoké tóny. Lucie Pragerová vynechává ty, které nejsou nezbytně nutné, což neurazí. U těch tónů, které se musí pokusit alespoň „ukřičet“ a zvukař to nepodchytí, diváky poslech bolí. Charlotte Režná volí cestu falzetu. Bohužel ani ten není spásný, občas nezněl dobře. U obou by bylo potřeba pomoci lepším řízením zvuku, což se bohužel nestalo. Po herecké stránce je Lucie Pragerová, která stejně jako Jozef Hruškoci nemá alternaci (pouze understudy v Alexandře Vojstrejžové), na tom velmi dobře a na Adrianu / Sandru se hodí perfektně. Přesto divák očekává, že při návštěvě Draculy zažije na jevišti romantické drama plné silných emocí, což se zatím nedostavilo. Možná si herci ještě mezi sebou lepší chemii do budoucna vybudují.

Mile překvapila company, obzvlášť co se pěveckých výkonů týče. Kromě pár drobných přešlapů se jí daří vést představení ke zdárnému konci. Zpěváků v company by však mělo být více. Hlavně ženské řady jsou hlasově podhodnocené. Navíc mezi nimi zaskakují i tři Nymfy, což s ohledem na jejich výrazný make-up působí rušivě. Proč jsou mezi prostými vesničankami Nymfy s černými kruhy kolem očí? Taneční choreografie company patří mezi ty jednodušší, což není nutně na škodu. Bylo by ale dobré se alespoň v těchto základních krocích perfektně sladit, protože při malém počtu herců se každý přešlap rychle projeví. Podivné v představení je, že i tak malý ansámbl nelze nepozorovaně transportovat na jeviště a z něj. Ve chvíli, kdy Dracula zpívá se svou milou v laboratoři, začne se v pozadí scény pohybovat skupina herců, která se však pouze chystá na pozice pro další výstup.

Tím se dostáváme ke scéně, která opět patří k jednodušším, nabízí se říct modulárním, kdy se jednotlivé prvky na scénu pokaždé přivezou a zase odvezou. V inscenaci je také mnoho prvků na lanech, což dělá každý přechod technicky náročnější. Klobouk dolu technickému týmu v zákulisí. Dracula rozhodně patři k náročnějším inscenacím, které musí na Nové scéně odpracovat. Významným prvkem plzeňského Draculy jsou světelné efekty. Některé kulisy mají světelnou složku, která mění svůj odstín podle scény na jevišti. To je chytré řešení, které snižuje počet nezbytných kulis. I zde však narážíme na problém, kdy některé tyto kulisy měly očividnou závadu a během scén problikávaly, což ruší umělecký dojem. Moc pěkné jsou kostýmy Kateřiny Proškové, které působí tradičně i autenticky zároveň.

Jak ohodnotit Draculu celkově? Dle slov režiséra Lumíra Olšovského přistoupili k jeho inscenaci v Plzni „poctivě a s pokorou.“ Tomu lze i věřit. Na Draculovi je vidět láska ke zpracovávané látce, což je skvělé. Dracula po víc jak 25 letech od premiéry navíc dozrál v klasiku a je dobře inscenovat nové verze i mimo Prahu. Ve slavném čísle Jsi můj Pán, kdy Lorraine v popředí scény vyznává svou lásku Draculovi, objeví se v zadní části jeviště tři krvinky a začnou z ničeho krkolomně tančit, což vyloženě ruší atmosféru romantické scény. Tak nějak Dracula působí. Jako milé dílo s pár kaňkami, které kazí celkový dojem. Stále je zde ale prostor pro zlepšení. Vy rozhodně neváhejte navštívit toto legendární představení v nové plzeňské inscenaci. Se správným očekáváním si odnesete milý zážitek.

Snímky z představení pořídila Martina Root.

To post a comment, you must register and login.