Review: HORDUBAL v Národním divadle

V Činohře Národního divadla došlo letos k velkým změnám. Po několika letech odešla z funkce šéfky Činohry Daniela Špinar a nastoupilo autorské duo SKUTR. Někteří předpovídali, že tato změna přináší konec opulentním a efektním činoherním kusům na první pražské scéně. Na to zda tomu tak opravdu bude z dlouhodobého hlediska je ještě brzy hodnotit, ale zrovna Hordubal naplňuje toto očekávání stoprocentně.

Scéna navržená Pavlem Andraškou se během tří hodinového představení nemění. Je funkční po všech stránkách a díky svému rozdělení na hlavní sál, který sledují diváci napřímo, a salonek v pozadí, kde se stále něco děje a funguje jako živá kulisa, slouží představení skvěle. Dramatizací si Ilony Smejkalové proměnila Čapkova Hordubala k obrazu svému. Po dohodě s režisérem Michalem Vajdičkou se zbavila hlavní postavy ještě před začátkem hry, a tak děj hlavní, první části knihy reprodukují ostatní postavy retrospektivně ze svého pohledu. Díky tomu funguje představení skvěle jako doplněk k Čapkovu dílu. Dozvídáme se totiž mnohem více o vedlejších postavách. Například Hordubalova žena Polana v podání Zuzany Stivínové se v představení změní z ploché, nevýrazné postavy na emancipovanou čtyřicátnici.

Více prostoru dostanou také vyšetřovatelé Hordubalovy vraždy v podání Vladislava Beneše a Filipa Kaňkovského. Smejkalová a Vajdička totiž vytěžily naplno druhou půlku (díl druhý a třetí) Čapkova románu a změnili sociální román na venkovskou detektivní hru. A úspěšně. Výpovědi jednotlivých aktérů a souběžné vyšetřování v pozadí nás nutí průběžně měnit názor na to, kdo vlastně hlavního hrdinu zabil. To celé probíhá během jednoho večera, hostiny na počest právě zesnulého Hordubala. O zábavu se navíc stará folklorní rusínská kapela doprovázená zpěvem Igora Orozoviče, který jako Hordubalův mladší bratr také dostává více prostoru oproti předloze. Žije totiž paralelním životem ke svému bratru Hordubalovi a nepoučen špatným koncem jeho bratra se plánuje inspirovat k útěku z vesnice do Ameriky, ať už ho tam čeká cokoliv.

Pozitivně je nutno hodnotit dramatizaci v tom ohledu, že i když se oproti tříměsíčnímu životu Juraje Hordubala po jeho návratu odehrává pouze v jedno odpoledne a večer, zvládne přenést atmosféru a dojmy z jeho rodného kraje téměř totožně. Čtenáři originálu jistě poznají, že mnoho Jurajových výpovědí přikřla Smejkalová jiným postavám nebo na ně odkazuje jako na totožnou výpověď postav jemu blízkých (jeho švagrová, či dcera Hafie). Navíc svou formou děj představuje vícero variant rozuzlení, které však nechává i nadále na divákovi, jako tomu je v případě čtenáře u knihy.

Pokud se můžeme od teď v Národním těšit na podobná představení doplněná občasně o efektnější díla z tvorby dua SKUTR, udělalo vedení divadla volbou svých nových šéfů krok správným směrem. Nic však nebrání tomu zachovat na scénách Národního divadla pompéznější díla, na která si diváci zvykly za vedení Špinara. Stále mezi jeho scény patří i Nová scéna.

Snímky z představení pochází z webu Národního divadla, autorem je Martin Špelda.

To post a comment, you must register and login.