Národní divadlo uvedlo 19. 1. 2024 premiérově operu Ariadna na Naxu (Ariadne auf Naxos) skladatele Richarda Strausse. Režie se ujala ostřílená slovenská režisérka Sláva Daubnerová. Jak se ji povedlo odvyprávět tuto pro Strausse atypickou operu v novém provedení?
Opera má dvě části, prolog a samotnou operu. V představení se využívá prvku divadla na divadle. V první části se chystají dva konkurenční soubory odehrát dvě představení, jedním je opera a druhým odlehčená commedia dell'arte. Na základě sledu různých okolností však dojde k tomu, že soubory mají za úkol odehrát obě představení současně a oba tvůrci jsou tak postaveni před náročný úkol spojit téměř nespojitelné.
První část se nadmíru povedla. Hvězdou představení je diváky čím dál oblíbenější Arnheiður Eiríksdóttir. V roli Skladatele musí popustit uzdu fantazii a zakomponovat do svého hotového díla lehčí téma, s čímž se druhý soubor také popasuje. 
Přestože se jedná konkrétně v tomto provedení o hlavní postavu, v prologu dostává zdaleka nejvíce prostoru, kdy v podstatě jeviště opouští pouze minimálně. V kontrastu k ní stojí Zerbinetta, která sice reprezentuje nizké umění, ale nakonec je kvalitami opery jako žánru ohromena. Zerbinettu hraje talentovaná Ziyi Dai, premiérově vystupující na scénách Národního divadla. V první půli precizně figuruje také Dagmar Pecková v činoherní roli Hofmistra. Má zde opravdu mnoho německého textu, se kterým se vypořádala výtečně a role ji sedne naprosto skvěle. Je zřejmé, že ji tento výstup moc baví a tím baví také diváky. Po boku Skladatele pak stojí ještě Pavol Kubáň jako Učitel hudby, jehož výstup diváci též ocenili.
Scéna Lucie Škandíkové je řešena veskrze originálně. Význačným prvkem jsou zde 4 různě veliké dveře, které umožňují plynulý příchod a odchod většího množství postav. Sytá červená barva evokuje prostředí divadla, přestože se nacházíme na panství bohatého měšťana. Prologu nelze celkově téměř nic vyčítat a jednotlivé vtipné výstupy skvěle doprovází Orchestr Národního divadla pod taktovkou Roberta Jindry.
Druhá část, samotná opera, s tou je to bohužel složitější. Zaprvé se jedná o delší ze dvou částí. Pomyslný vrchol prologu, na který se divák připravuje. Zadruhé této části chybí stmelující prvek, invence, kterou divák měl možnost poznat v první části. 
Ariadnin ostrov se transformuje na pokoj, který se postupně rozkládá po jevišti a utváří tak bariéry, rozhledové i pohybové. Zde se potvrzují slova režisérky v rozhovoru pro Český rozhlas, že se s dílem tak trochu trápila. Herci své party odehrají výtečně, potěší čtveřice Zerbinettiných nápadníků včele s Harlekýnem, kterého ztvárnil Lukáš Bařák nebo tři nymfy s Yukiko Kinjo jako Echo. Přesto druhé půlce k dokonalosti chybí originálnější nápad, který by z jednotlivých velkých árií utvořil obdobně kohezní kus, jakým je prolog.
Představení celkově za návštěvu určitě stojí už kvůli nadmíru povedené první půlce. Proto neváhejte. Ariadna je plánována na několik repríz v únoru, květnu a červnu.
Fotografie z představení pořídil pro Národní divadlo Petr Neubert.
Comments
Videos